Zdraví & Infrared

Sauna, tepelné kabiny, infrakabiny

Pokud hovoříme v oblasti wellness nebo domácího využití o celostních procedurách využívajících teplo, myslíme především saunu, parní lázeň a infrakabiny.

V současnosti se nabízí celá řada tepelných procedur pro celé tělo, které se liší především co do teploty prostředí, vlhkosti vzduchu, doporučované doby aplikace a poměru přívodu tepla konvekcí (vzduchem) a infračerveným zářením.  Obdobně je u každé procedury vždy třeba odlišně posuzovat i zatížení pro oběhový systém.

Procedury zaměřené na celé tělo mohou mít, zjednodušeně řečeno, dva různé principy, resp. cíle:

Na jedné straně dráždivé procedury ve smyslu Kneippových procedur (finská sauna, biosauna, běžné infrakabiny) a na straně druhé prohřívací procedury (nízkoteplotní infrakabiny, terapie WAON). Rozdíl spočívá v typu termoregulační reakce, kterou tyto procedury v těle vyvolávají.

Dráždivé procedury

Saunové procedury (klasická sauna, biosauna, běžná infrakabina nebo parní lázeň) probíhají zpravidla při teplotách okolního prostředí okolo 50 a 90 °C, tedy vždy nad hranicí termoneutrální zóny.  Přívod tepla se tak uskutečňuje podle typu konstrukce a podle koncepce z 50 až 70% prostřednictvím horkého vzduchu a z  30 až 50% prostřednictvím infračerveného záření.

Cílem saunování není prohřátí těla  (tělesného jádra a vnějších částí těla), ale vyvolání více či méně silného podráždění vegetativního nervového systému a pokožky.  Důležitým aspektem je zde střídání chladu a tepla. Tímto způsobem dochází i k dráždění reflexních zón na pokožce, které může mít stimulační účinky na vnitřní orgány (Kneippův princip).

U tepelných procedur zaměřených na celé tělo, které vycházejí z tohoto základního konceptu, se při obvyklém průběhu procedury teplo takřka nedostane do vnějších částí těla, nedojde tedy k prohřátí.

Pro organismus je problematický fakt, že tělo absorbuje prostřednictvím celé pokožky více tepla, než může vydat.  Aby udrželo teplotu tělesného jádra konstantní, musí tělo  omezovat zpětný tok ohřáté krve.  Stále více krve je vysíláno do pokožky pro ochlazení a stále méně krve je k dispozici pro centrální oběh krve.  Masivně se zvyšuje zatížení oběhového systému.

Pokud se procedura včas ukončí, krev se v pokožce zchladí a postupně je znovu k dispozici pro krevní oběh. Teplota tělesného jádra zůstává na konstantní úrovni.

Pokud se procedura včas neukončí, musí tělo, aby zabránilo kolapsu krevního oběhu, odvést zpět do oběhu ohřátou krev z pokožky. Pak může teplota tělesného jádra rychle stoupnout až na úroveň horečky nad 38 °C . Uměle vyvolané horečky bez lékařského dohledu je však třeba se vyvarovat.

Prohřívací procedury

Pokud chceme dosáhnout dobře snesitelného prohřátí organismu, neměli bychom jít proti přirozené  termoregulaci těla.  K tomu je nutná termoneutrální zóna – kdy je tělo v tepelné rovnováze se svým okolím a krev může neomezeně proudit do vnitřku těla.  Toto však ještě není tepelná procedura.

Pokud přivedeme teplo přes omezenou část pokožky (ideálně záda), ne větší než cca 10 až 12 % povrchu pokožky, pak se smísí tepelně neutrální krev (z 90% povrchu těla) s ohřátou krví (z 10 až 12 % povrchu těla).

Poplašný systém uvnitř těla se při tomto množství tepla ještě neuvede do chodu a dovolí, aby  nepatrně zahřátá krev  nadále proudila do vnitřku těla. Teplota tělesného jádra od počátku plynule a pomalu stoupá.

Tím, že se změní prokrvení, odvádí se přivedené teplo zevnitř (z tělesného jádra) ven (do vnějších částí těla: svaly, vazivová a tuková tkáň, kosti, klouby atd.).  Díky tomu je možné, aby se organismus šetrným způsobem prohřál směrem zevnitř ven (hloubkové teplo) a dojde tak k prohřátí celého těla.

Vlivem vyššího prokrvení a zvýšení teploty ve tkáních se povzbudí látková výměna a zlepší se zásobování tkání.  Spolu s pocením, které zároveň nastane, dosahujeme účinků, které se také označují jako „vylučování“ a „detoxikace.

Tato metoda, tak jak se využívá v nízkoteplotních infrakabinách, má oproti běžným procedurám zaměřeným na celé tělo, jako jsou sauna, parní lázeň, běžné infrakabiny atd. jiný účel; především může přispět ke zmírnění potíží  spojených s pohybovým aparátem nebo v souvislosti s poruchami látkové výměny.